Byl máj, byl zkoušek čas.
Na tatami zval učitele hlas,
tam do dojo, kde aikidistů skvěl se ráj.”

Pardon, to je tím květnem. To jsem vždycky na měkko. Mácha jeden zpropadený. Prostě jsem chtěl říct, že jsme v našem dojo měli zkoušky.

Vždy mě mrzela jedna věc. Danové stupně dostávají z Hombu dojo po úspěšně složené zkoušce parádní certifikát, ovšem stupně kyu (jejichž udělování přísluší místním organizacím) přicházejí zkrátka. Nevím jak jinde ale v SAA i ČAA to tak je. Hodinu je trápí na tatami, pak slíznou nějakou parafu do průkazu a ahoj. Nemůžu si pomoct, ale je to jiné kafe, když si člověk před celým dojo vyzvedává něco co si může pověsit nad postel (ať už doma nebo v nemocnici kde se zotavuje z ran utržených při zkoušce ;-)

Certifikát prostě musí být! Samozřejmě, internet je plný klipartů, jenže to by působilo moc lacině. Takže jsem vytiskl pár fotografií technik a zašel za malířem Václavem Šípošem. Vašek je expert na akvarel a jeho díla mají velmi blízko k čínské či japonské malbě tuší. Na druhý den jsem už měl v ruce několik kreseb.

Byla to sice kvaltovka ale myslím, že první varianta certifikátu pro kyu (byť vznikla ani ne 24 hod před zkouškami) nedopadla špatně.

Mimochodem. Téma bojových umění není Vaškovi Šípošovi vůbec cizí – sám se jimi zabýval. Malý rozhovor bude příště.

(Původně zveřejněno na aikido.blog.cz)

Komentáře uzavřeny.

Rubriky
Starší články
Návštěvnost
Dnes: 11
Od 11/2010: 3729
Návštěvníci online: 0