Kočkovitá šelma – tygr

Kočkovité šelmy v České republice jsou spíše výjimkou. Vidět je můžeme především v zoo. Jedna z nejznámějších šelem je tygr.
Tato šelma žije převážně v Asii a díky jeho zbarvení patří mezi nezaměnitelné druhy. Na Světe existuje několik podruhů. Bohužel velké množství tohoto zvířete bylo vyhubeno. Nejznámější jsou dva druhy, a to tygr sumaterský a tygr ussurijský. Rozdíl můžeme vidět v jejich velikosti a zbarvení. Kdežto první druh je malý a silně kontrastní barvy. Zato tygr ussurijský je větší a světle zbarvený.
Velikost této kočkovité šelmy je okolo 140 cm v trupu a váhou 120 kg, samice jsou menší, okolo 90 kg.
 matka s mládětem

Život v divočině

Zvířata jsou především samotáři. Žijí v mnoha oblastech planety. Od tropickém pásma přes různé stepi a dále na severu v tundrách. Známé asijské státy, které obývají, jsou Čína, Indie a asijská část Ruska. Dále v pohoří Kavkaz, Bali a na Jávě.  Tygři jsou velikáni mezi lovci, jejich potravou jsou především sudokopytníci.
V dnešní době je situace spíše kritická. Dochází k postupnému vyhynutí. Celkový počet žijících je mezi 3000 – 5000 a toto číslo neustále klesá. Ve většině případů jsou tito lovci uzavřeni v národních parcích nebo v přírodních rezervacích. Ve volné přírodě jej téměř nemůžeme zahlédnout. Je na seznamu ohrožených druhů na Zemi. Velkým problémem dnešní doby jsou lovci těchto šelem. Především za účelem je jakýmkoli způsobem zpeněžit. Situace není až tak extrémní jako v minulosti, kdy honby za těmito zvířaty byly mnohem více. Následkem toho se dostal tygr na listinu ohrožených zvířat.
kočkovitá šelma
V České republice je můžeme zahlédnout téměř ve všech zoo, případně i v cirkuse. Ve volné přírodě jsou pak kočkovité šelmy rysi. Žijí spíše samostatně v lesích a pohořích v mírné podnebném pásu. Známé jsou na východě České republiky pohoří Beskydy a na Slovenské straně, v Tatrách.

Kulturní zážitek v předvánočním čase

Režii letošního doprovodného programu, u každoročního rozsvěcení vánočního stromu, si vzala na starost skupinka nadšenců. Studentů a jejich profesorů místní konzervatoře.
Dvouhodinový doprovodný program započal opravdu netradičně. Nad hlavami návštěvníků se na laně, nataženém v patnáctimetrové výšce nad celým prostorem náměstí, objevil anděl. Provazochodec, v andělském kostýmu, za doprovodu nadpozemských tónů varhanní hudby, se vydal na svou pouť po laně. Všichni přihlížející oněměli krásou. Anděl nejenže přecházel nad jejich hlavami, ale pro štěstí na ně rozhazoval hebká bílá peříčka. Která si všichni na památku posbírali. Pro jeho mistrovský výkon se mu dostalo neutuchajícího potlesku od všech přítomných.
Vánoční trh a rozsvěcení vánočního stromu
Svoje provazochodecké umění zakončil odvážným skokem a pomocí jistících lan se během mžiku dostal do původní pozice. Všichni se zatajeným dechem sledovali, jak anděl pokračuje ve svém vystoupení. Závěrečnou pozicí vleže na laně, svoji exhibici zakončil.
V improvizovaném divadélku, v rohu náměstí, bylo pro nejmenší připraveno vystoupení mladých adeptů herectví. S pohádkou pro děti, k níž si dokonce vyrobili svépomocí i kulisy. Děj se odehrával ve staré dřevěné chaloupce a děti při vyprávění starých pověstí ani nedutaly. Pohádka zaujala i rodiče a většinu dospělých návštěvníků. 
Rozsvěcení vánočního stromu
Druhou hodinu doprovodného programu zahájili mladí zpěváci místního pěveckého sboru. Orchestr, který je doprovázel, tvořili místní hudebníci. Hned úvodní skladbou se jim podařilo vytvořit slavnostní předvánoční náladu. Okolostojící se přidávali zpěvem ke známým koledám. A během půlhodiny už zpívalo celé náměstí.
Rozsvěcení vánočního stromu bylo naplánováno na osmnáctou hodinu. S posledním úderem kostelních zvonů se stromek rozzářil. V očích přihlížejících se objevily slzy dojetí. Byl to nezapomenutelný zážitek, přinášející krásu a klid do duší v předvánočním čase.

Vitamínový zázrak – ředkvička

Na ředkvičky je často nahlíženo jako na jeden z prvních symbolů jara. Ale není nic snazšího než si pár semínek zasít do truhlíku a vypěstovat si tento vitamínový elixír doma ještě v zimním období.

rostliny ředkvičky

Není pochyb, že se jedná o vitamínovou bombu, která má pro náš organismus v zimním období blahodárný vliv. Všechny barevné odrůdy ředkviček jsou bohatým zdrojem vitamínu C a B, vlákniny a minerálních látek. Typickou štiplavou chuť dodávají ředkvičkám hořčičné oleje, které rostlinu ochraňují před nebezpečnými mikroorganismy a před napadením škůdci. A stejně tak působí v našem těle, především v celém trávicím systému, který desinfikují od úst až po tlusté střevo. Hořčičné oleje ničí plísně a bakterie, které způsobují řadu střevních a žaludečních potíží, průjmy, nadýmání a další podobné problémy. Obdobně hořčičné oleje působí v nosohltanu, který také desinfikují a navíc napomáhají rozpouštět usazený sekret.

Úspěšní pěstitelé, kteří mají ředkviček nadbytek, je mohou uchovat na delší období zmrazením. Podušené ředkvičky lze snadno zamrazit. Následně je možné použít do salátů či z nich udělat obdobu houbové smaženice.

Pokud si nemůžeme ředkvičky vypěstovat sami, jsou celoročně k sehnání v obchodech. Některé kupující odráží jejich případně zavadlý stav. Ale ten není na škodu a na kvalitě ředkviček neubírá. Takové ředkvičky jsou vhodné pro teplenou úpravu, nebo jim svou krásu navrátí studená voda, do které je namočíme. Nasáknutá voda jim vrátí jejich ztracenou svěžest a vrátí se jim kulatý tvar.
dvoubarevné ředkvičky

Ředkvička, respektive její starší sestra ředkev byla využívána již v dávné minulosti. Je zařazována mezi nejstarší kulturní rostliny. Již ve druhém tisíciletí před naším letopočtem se pěstovala v Číně, ale pravděpodobně pochází z Japonska. Nejtypičtější je její červená barva, ale setkat se můžeme s její bílou, žlutou, fialovou nebo černou barvou, případně i dvoubarevnou odrůdou.